Zahoďme smysly života

Vzpomínám na scénu z jednoho larpu[1], kdy jsme pronásledovali nějakého důležitého svědka. Náhle mne oslovila mladá slečna s chlapcem asi mého věku a zeptali se: „Dobrý den, mohli bychom se vás zeptat na Váš smysl života?“ Byl jsem tou otázkou tak zaskočen, že jsem pořádně nedal dohromady smysluplnou odpověď a pouze pátral po tom, proč se ptají a jestli takto oslovují běžně neznámé lidi na ulici. Je to jen jeden z mnoha příkladů, které mne utvrzují v tom, že existuje ve společnosti tlak na to, aby si lidé určovali smysl života. Získávám silný dojem, že si (někteří) lidé myslí, že mít smysl života je znakem inteligentní, dospělé a cílevědomé osoby.

Je to samozřejmě úplný nesmysl. K čemu pak takový tlak na určování smyslu života může vést? Nejčastěji k tomu, že ti, kteří něco takového mají (nebo si to alespoň myslí) tlačí na ty, kteří se takovou otázkou nezaobírali anebo ve většině případů – neznají na ni odpověď. To dále vede k frustraci takového jedince, který si myslí, že je hloupý a méněcenný a tento pocit se stupňuje s tím, čím více se onen jedinec snaží něco takového nalézt a nedaří se mu to. Aby se takovému pocitu vyhnul, většinou onen smysl života násilně určí. Problém tkví v tom, že si ho určil z pocitu frustrace a společenského tlaku a tak si nalezne svůj smysl života v nějaké, s prominutím, hovadině.

Na tomto místě je dobré říct, co smysl života, ale obecně čehokoliv, vlastně je. Je nutné si odpovědět otázku jaký je rozdíl mezi smyslem a cílem. Většina lidí pod pojmem smysl chápe právě cíl. Neptám se běžně lidí na takové věci, ale z toho co jsem měl možnost pochytit (a odpozorovat) je to třeba: Dosáhnout úspěchu v nějaké věci (např. být bohatý), pomáhat druhým, vychovat dobré děti či zlepšit život chudým dětem v Africe[2]. To jsou všechno typické příkladů cílů, které obecně považujeme za dobré, ale jejichž smysl nám často uniká. Pokud smysl nedokážeme definovat, jak ho můžeme vůbec nalézt? Nejsem filozof a nedokáži na tu otázku odpovědět. Nakonec není žádným tajemstvím, že Jan Patočka určení rozdílu mezi smyslem a cílem zanechal budoucím generacím. Stále mi však může někdo přiložit pistoli k hlavě a chtít po mě odpověď. Pak bych asi řekl: „Smysl je cokoliv, o čem si myslíme, že to je správné.“ Není to zdaleka uspokojivá odpověď, ale dá se s tím dále pracovat.

Zpět k cílům – ty, které jsem jmenoval výše, jsou jedny z těch lepších cílů, protože všechny jsou nekonečné, dá se o ně snažit donekonečna. Nemůžeme říct „Teď jsem bohatý“ nebo „Teď mám dobře vychované dítě.“ Všechny jsou však snadno podlomitelné. Např. podnikání může zbankrotovat, protože jednoduše nemáme potřebné znalosti/vlastnosti, na to, abychom takto získali hodně peněz. Stejně tak děti mají určité věci vrozené, některé věci prostě ovlivnit nemůžeme, nebo jen do určité míry[3]. Co bude naším životním cílem, když ty stávající zkrachují? To nás vede ještě k větší frustraci z vlastního selhání.

Co je ještě horší, že (někteří) lidé si neurčují nekonečné cíle, ale spíše ty konečné, jako je např. „Dovést své dítě k vysokoškolskému vzdělání“, „Adoptovat dítě v Africe“ či „Vydělat tolik peněz, abych si postavil dům.“ Tyto cíle se jedinci časem úspěšně splní a … co pak? Cíle budou úspěšně naplněné a protože život ještě neskončil, začnou se sami sebe ptát, co je to za životní cíl, když se nám ho podařilo tak rychle a snadno naplnit. Najednou nemáme o co usilovat, za čím jít.

Tím se dostávám k největšímu problému cílů – jsou svazující. Každý správný rádoby intelektuál si určí životní „smysl“ a snaží se ho naplňovat. Problémem je, že se snaží naplňovat právě tento konkrétní „smysl“ a tím se uzavírá sám do sebe. Neuvažuje o relativnosti toho smyslu, jestli onen smysl má opravdu smysl a jestli to, co dělá, je správné. Jestli nějaký jiný smysl není lepší. Bere ho jako samozřejmý axiom, ze kterého vychází a do kterého zároveň směřuje. Kdyby to tak nebylo, už dávno něco takového jako je životní smysl zahodí do nejbližšího kanálu, protože ví, že jeho smysl brzy pozbyde smyslu a najde si smysl nový. A tak stále dokola, jak bude dospívat, jak se k němu budou dostávat nové názory a náhledy na různé věci, nové informace, jak se postupně stane moudřejším a nabere nové zkušenosti.

Pokud vycházíme z předpokladu, že smysl je dělat to, co si myslíme, že je správné, pak životní smysl nepotřebujeme. Je přeci samozřejmé, že se každý snažíme jednat tak, jak nejlépe umíme a snažíme se dělat to, co nám přijde dobré (ať už pro sebe nebo pro nás všechny). Pokud nám tedy ještě někdo bude vnucovat myšlenku, ať si určíme životní smysl, už nyní sami víme, že takový člověk je ten poslední, který by nás o něčem takovém měl přesvědčovat a většinou dopadne hůře než my sami (ať už to jde s námi z kopce, jak chce). Každý se snažíme žít, jak nejlépe umíme, a to je životní smysl nás všech. Cokoliv dalšího je jen nabalování cílů na tento smysl.

Tím nechci říct, že určení nějakého cíle či lépe nějakého obecného směru je špatné, spíše naopak – dělá nás to cílevědomými a víme, odkud jdeme a kam směrujeme. Cíle jsou důležité, díky nim považujeme za podstatné věci, které jsou opravdu podstatné a mají smysl – jsou dobré, resp. jsou lepší než jiné. Díky nim není naším hlavním zájmem zlevnění rajčat v Kauflandu a odečet vodoměrů se nemůže stát naší životní výzvou a historkou měsíce. Ale nehledejme a už vůbec si neurčujme nic jako životní smysl, většinou ho totiž zvolíme špatně. Jestli je něco (mým?) smyslem života, pak je to zahození smyslu života jednou pro vždy.

[1] Více o larpu na http://korh.cz/o_nas

[2] http://zivot-nazory.blog.cz/0908/databaze-nazoru-na-smysl-zivota

[3] Nejsem dobrým studentem psychologie, takže mne prosím nekamenujte, pokud máte lepší vhled do problematiky. Vycházím pouze ze zkušeností adoptivních rodičů a řečí některých psychologů.

P.S. Mezi napsáním článku a vydáním na web vždy uplyne jistá doba, během které zastanu pocit okolí, že takové věci jsou přeci očividné a samozřejmé. Třeba tomu tak skutečně je.

P.P.S. Původně jsem chtěl napsat jen nadpis a pod něj nápis „druhá derivace“, ale prý by to ne každý pochopil, tak jsem se rozhodl osvětlit základní matematiku na tomto článku.

Kategorie: Bez kategorie | Odkaz