Jak se dobré myšlenky obrací proti nám

Varování! Tento článek je o politice, je názorově nekorektní a někoho může pobouřit. Pokud patříte k jedincům, kteří stojí za stranou, kterou volili ve volbách, nedoporučuji číst dále.

Parlamentní volby nám ukazují několik zásadních zkušeností. Co nás všechny napadne hned z první ruky je odporný populismus a manipulace lidské psychiky dotovaná mimo jiné i z našich daní.
Což naráží na hned první dobrou myšlenku, která se otočila proti nám – aby politické strany nebyly ovlivnitelné soukromými subjekty, dostávají dle jejich preferencí od nás peníze na jejich propagaci.
Výsledek: Politické strany jsou ovlivnitelné úplně stejně a ještě k tomu od nás jako bonus dostávají peníze na jejich propagaci. Za ten nám pak Paroubek slíbí východ slunce na západě, pan Nečas se postaví za „hlas lidu“ a knížepán převezme kormidlo a jako správný kapitán hodí nějaký ten námořnický vtípek. Takový vtípek za 10 000Kč pro všechny občany je vcelku solidní cena.

Půjdeme dále, nějaké aktuální téma – korupce. 20 let u nás toto téma jakoby spalo na vavřínech, přijde nová strana, která si ho dá do loga a jaká to náhoda – už ho mají v logu všichni. Sestaví se vláda, která si začne říkat protikorupční, nasadí tvrdou rétoriku v podobě „jednoznačně“ „vyšetřit“ a „padni komu padni“ a tím máme korupci vyřešenou na dalších 20 let dopředu. Pokud náhodou někdo korupci odhalí a pan premiér si výjimečně nevystačí s „jednoznačně, vyšetřit, padni komu padni“ a prořekne se, nastoupí pan prezident, které všechny partaje zase udobří – všem nám jde o společné blaho a přece nemůžeme pokládat vládu s takovým potenciálem.
Z téma boje proti korupci se tak stala další dobrá myšlenka, která nám jde pomalu do háje, protože proti korupci bojujeme vlastně všichni společně a v dalších volbách už nebude strany, která nebude proti korupci bojovat, na čež zmatený volič bude opět pobíhat mezi volebními místnostmi a ptát se, která že ze stran to myslí opravdu vážně.

Ačkoliv na téma snižování státního dluhu se snáší značná kritika a pochybnosti o legitimitě této myšlenky se s námi nesou v podstatě od nastolení tohoto tématu[1], označme ho pro tuto chvíli za potřebnou věc a nevrtejme do toho více než jen selskou úvahou: Stát si nemůže půjčit více, než je schopen splatit. Tedy všichni „víme“, že snížit státní dluh je potřeba. Byl jsem překvapen, jak lidsky, jednoduše a přesto věcně dokáže Tomio Okamura popsat [2], jak se tato myšlenka otočila proti nám. Místo škrtání všech přebytečných výdajů, maximálního zprůhlednění státních zakázek, auditů na všech magistrátech, kontroly všech finančních úřadů (to raději ne, nastaly by buď hromadné sebevraždy nebo vraždy) a odsekání chapadel nebožtíka Mrázka se státní rozpočet rozkrádá dále, zůstává stále v deficitu a jako bonus zůstane státním zaměstnancům v peněžence o 10% méně. Toto hospodaření nám pak garantuje ministr, který s rukou na srdci prohlásí, že zakázku Gripen schvalovala celá vláda – tedy i on a i on za rozhodnutí nese zodpovědnost. Je pochopitelné, že k transparentnímu státu neexistuje dostatečná (politická?) síla. Řešení korupce a předražených státních zakázek je běh na dlouhou trať a můžeme ji změnit pouze postupnou změnou, revoluce není možná. Pak ale takový stav věcí přijměme. Když pak přijde politik se snižováním mzdových prostředků kvůli snížení státního dluhu (což chceme „všichni“), měl by o naše (vaše) peníze zdvořile prosit a otevřeně říct, že neví, jak vyřešit jiné problémy. Prohlásit snížení za absolutní nutnost, které se nelze vyhnout, je vyjádření, které ne zcela odpovídá situaci.

Dvě hlavní témata, ke kterým se nakonec chci dostat je ekologie a přímá demokracie. Začněme prvně tím, co bylo, tedy ekologií. V parlamentních volbách roku 04 zaznamenala úspěch Strana Zelených, která měla jednoduchou a dobrou myšlenku – Nenechat zničit naši planetu v zájmu ziskuchtivé lobby a pokusit se o to, čemu říkáme udržitelný rozvoj. Co se s ní stalo? Stále to samé dokola, ostatní strany ji vzali, vyhnaly do extrému, použily na špatných místech a otočili ji proti nám. K poslancům se tedy dostal zákon fotovoltaiky společně s letáčkem „vhoďte korunu, vypadnou dvě“ pro který SZ nikdy nehlasovala. Ale zákon už definitivně získal nálepku „zelený“ a protože SZ má v barvě také zelenou, její volební preference šly okamžitě pod 5%. Tak můžeme pokračovat dále – u LF MU nenajdeme ani jedno parkovací místo pod záštitou tzv. dotací pro zelenou zónu, jejichž účelem je donutit lidi jezdit MHD. Že její kapacita nedostačuje si sice můžeme přečíst i v časopise s průběžnou fotogalerií vrchního střihače pásek Bc. Romanem Onderkou, MBA, to však nevadí, ekologie musí být za každou cenu! Opět tu vidíme vlající zelenou barvou – otázka zní, co s tím má SZ společného? Nakonec nám duša tvorivá magistrátová ještě zruší poslední zbytky parkovacích míst v centru – protože auta do centra přece nepatří (a taky v tom parkovacím domě nikdo neparkuje, pane primátore, co s tím uděláme?) Výsledek: Auta parkují na chodníku a přejíždějí přes nově vysázené stromy.
To jsou tři z mnoha příkladů, kde nějaká strana vzala ekologii, udělala z ní ekoterorismus a tím nám šla SZ z parlamentu pomalu, či spíše rychle, pod kytky.

Tedy k tomu co bylo, teď co nás čeká. Přišly VV s opět velmi jednoduchou myšlenkou – přímá demokracie. Jejím smyslem je naučit společnost pozitivnímu kritickému myšlení, diskusi ve veřejném prostoru, odpovědnosti za svá rozhodnutí. Občané udělají sami nějaké rozhodnutí, ale protože rozhodnutí bylo jejich, budou zmateni z toho, že najednou není koho za to obvinit, vyjma sami sebe, popř. společnosti jako celku.
Ačkoliv s realizací této myšlenky jsou VV asi tak úspěšní, jako Kolumbus při přesvědčování italského krále o své cestě do Indie, představme si na moment, že ji zrealizují. Co se stane? Vezmou ji ostatní strany, vyženou do extrému, užijí na nevhodných místech a otočí proti nám. Tedy v praxi lidé rozhodnou o odborné otázce do které z principu nemůžou mít dostatečný vhled, spadnou na pusu, když zjistí, že firma zažalovala stát a soud rozhodl v její prospěch a dostaneme se zpátky k tomu, že občané nemají dostatečné vzdělání a jsou nekompetentní ve svém rozhodování, jsou snadno ovlivnitelní populismem, manipulovatelní, mnoho z nich nechce nést břímě odpovědnosti a tak svěří rozhodování zpět odborníkům (=politikům), kteří rozhodnou za ně.

Nu … naše vyhlídky nejsou příliš světlé. Chtělo by to něco veselého na závěr.
Nic veselého bohužel nemám, jen poslední dobrou myšlenku, která se pomalu otáčí proti nám – facebook. Pomineme-li všechny jeho nevýhody a rizika, která však nejsou nikterak nepodstatná (uzavřený kód, určitá ztráta soukromí, sociální diktát, …), je facebook revoluce ve sdílení informací. Kdokoliv může nyní během krátké chvíle upozornit na jakoukoliv důležitou událost, může linkovat, komentovat, vyjadřovat názory, diskutovat. Pokud můžeme udělat nějaký posun směrem k občanské společnosti, uděláme ho mj. právě díky facebooku. Facebook je platforma, která zásadně připomíná Web 2.0, jak nám byl vizionářsky prezentován. My sami tvoříme obsah internetu.
Co se stalo s touto myšlenkou? Místo smysluplné tvorby obsahu, kvalitních diskusí a sdílení názorů se dozvíme, že nový spolubydlící je tlustý a smrdí, že v menze mají hnusné kuře a že už se všichni těšíme z kolejí/práce/školy domů. Do toho nám vyskočí nějaký ten řetěz, který se dá velmi obtížně filtrovat, všichni se označíme na plochých vánočních přáníčkách a protože všechny sitcomy máme shlédnuté tam i zpět, zahrajeme si nějakou tu vtipnou facebookovou hru. Je smutným odrazem facebooku, že 50% tzv. přátel musíme poslat do věčných lovišť jménem „skryté“, 40% už jsou z toho tak znechuceni, že nepostují raději nic a nám tak zbyde ke čtení těch zbylých 10%, kteří jednou ze tří[3] dají nějaký ten status s alespoň nějakou informační hodnotou.
Tato myšlenka je však výjimečná – máme na ni přímý vliv a můžeme ji změnit. A není to až tak těžké. Stačí pouze nepostovat statusy častěji jak jednou za 48 hodin, před každým postem se zamyslet, zda-li si z něj někdo něco odnese a co a jednou za čas napsat nějaký delší příspěvek (na jakékoliv téma). To je vše. Takto je to jednoduché. Těším se na tuto světlou budoucnost. Až bude Zappo také jen člověk a přestane existovat věta „Přidej si Zappa, má dobrý feed.“ A až budou ty diskuse venku a nebudou se uzavírat do hospod jménem komunita.


[1] http://manik.korh.cz/data/nazor-posluchace-zadluzeni.mp3
[2] http://okamura.blog.idnes.cz/c/167628/Stavka.html
[3] Nerad bych, aby to bylo špatně pochopeno. Ředitel nejmenovaného slovenského divadla mi nedávno připomněl: Umění má tři složky: estetickou, zábavnou a vzdělávací. A proto držet se pravidelně těchto tří složek nevnímám jako nijak špatné.

Kategorie: Bez kategorie | Odkaz